O nás

Proč vznikly tyto stránky?

I chutě vypadající jídlo se stane najednou odporným, když se strávník dozví, že jídlo obsahuje maso, které se neslučuje s jeho představou o stravování. Schválně kdo z vás pozná čí je to maso?

Základní otázkou, kterou tímto portálem pokládáme je: Proč je maso psů  kočiček a některých dalších živočichů na rozdíl od hospodářských zvířat považováno za „nedotknutelné“?

Snažíme se upozornit na fakt, že konzumace například psů a koček byla u nás běžná ještě v období první republiky a v některých zemích, jako například ve Švýcarsku se tato tradice dochovala dodnes.

Také chceme upozornit na myšlenkovou deformaci této společnosti, která dělí zvířata na jedlá a nejedlá prakticky podle vzhledu a hebkosti srsti. Jako příklad tohoto pokrytectví můžeme uvést mnohé diskuze na toto téma, kdy například jeden odpůrce konzumace psího masa argumentuje tím, že si krávu na rozdíl od psa nemůže vzít do postele. Podle tohoto diskutujícího je tedy možnost uskladnění zvířete v posteli rozhodujícím faktorem mezi jeho jedlostí a nejedlostí.

Proč nejíst lidi?

Ve většině diskuzí je tento argument poslední zoufalou obranou odpůrců myšlenky že maso zvířat se od sebe neliší. Je pochopitelné, že nad ním nemůžeme mávnout rukou a odpovědět tím, že je to nelegální, ale musíme přemýšlet v širších souvislostech. Je třeba se podívat k našim předkům, neboť zatímco maso psů, koček, morčat a dokonce i našich blízkých příbuzných goril se v nedávné minulosti, nebo dokonce ještě dnes konzumují (v Asii slouží gorilí pracky jako lék). Kanibalizmus nikdy nesloužil jako primární zdroj potravy! Lidé vždycky jedli rozličná zvířata, ale nikdy si nenapichovali na rožeň své sousedy a nedělali z nich večeři. Z těchto vět tedy vyplývá, že konzumace zvířat je pro lidi historickou a kulturní tradici, zatímco kanibalismus je věc nepřirozená a lidé se ho dopouštěli pouze pod vlivem náboženských představ, nebo v extrémních situacích, kdy na něm záleželo jejich přežití (známý je například příběh ragbyového týmu, který ztroskotal v Andách).

Pravdou je, že kromě druhů, které jsou na pokraji vyhynutí, neexistují žádné logické argumenty proč bychom nemohli jíst psí, kočičí, nebo jakékoli jiné maso, pokud již nějaký jiný živočišný druh konzumujeme. Odpůrci této myšlenky často nejsou schopni kloudné argumentace a jejich projev se omezuje na emocionální výlevy. Mnoho nevyzrálých, nebo psychicky vyšinutějších jedinců mnohdy vyhrožuje dokonce fyzickou likvidací svých odpůrců.

Králika, každý den máme králíka!

Tuto větu zná asi každý a všichni víme jak je myšlena. Králík na pekáči je zkrátka dobrota a jejich maso jedl až na výjimky asi každý, neboť je králík domácí zvíře které se chová na maso po tisíce let. Teď si ale zkuste představit, že přijdete do zverimexu, koupíte si zakrslého králíka a toho vykrmíte a upečete. Tato představa už je vám asi trošku proti srsti že? Kdo kdy viděl aby člověk jedl zakrslé králíky, vždyť jsou to přece domácí mazlíci.

Zkusme si tedy říct jaký je rozdíl mezi králíkem určeným na pekáč a tím roztomilým skákajícím ťuťuňuňu králíčkem ve zverimexu. Velikost to není, neboť i zakrslí králík dokáže při správném krmení dorůst do úctyhodné velikosti a nebude to ani roztomilostí, protože někteří domácí králíci svým vzhledem hravě trumfnou i ty zakrslé. Odpověď je jednoduchá je to naše společnost, která deformuje naše myšlení tím, že nám říká co máme a nemáme  jíst. Zkuste se zamyslet nad tím proč když máme dva králíky, kteří se liší maximálně velikostí se jeden jíst smí a za snědení druhého by vás půlka národa nejspíš ukamenovala.

Tenhle ňufík se jíst nesmí!

                                                                                                                                                                                     Je libo se zelím nebo na smetaně?

Ne morčata se nejí!

Možná ještě větší zvláštností jsou morčata. Tyto roztomilé zvířátka mají v své domovině odjakživa stejnou funkci jako králíci. Morčata, která žijí v domácnosti celý život pojídají zbytky zeleniny z kuchyně a nakonec se součástí teto kuchyně také stanou. V Andách je to naprosto normální a nikdo se nad tím nepohoršuje neboť tam konzumace morčat jen přirozeně nahradila nedostupné králíky.  Nepřál bych si ale vidět co by se stalo odvážlivci, který by toto zkusil v „civilizované“ Evropě. Nejen že by se na něj vrhli ochránci zvířat, ale nejspíš by byl veřejně pranýřován, protože morčata se přece nejedí!

Zkusme se nyní zamyslet proč tomu tak je. Představte si, že jste první kdo přivezl toto zvíře z Ameriky, je to obrovská dálka a jste rád, že cestu vůbec přežilo. Samozřejmě víte, že se morče ve své domovině běžně konzumuje, ale proč byste ho měl jíst? Je to přece vzácné zvíře a rarita. Proto morčata množíte a prodáváte za drahé peníze jako exotické mazlíčky. Lidé, který si toto zvíře koupili nejspíš netušili, že je k jídlu a ani by jej nesnědli, neboť jej stálo mnoho peněz. Tímto způsobem se morčata podobně jako psy, kočky a zakrslí králíci postupně dostala kasty „vyšších“ bytostí které nejíme a jejichž konzumace je nevhodná.

Co tedy určuje, které zvíře jíme a které zvíře jíme a které ne? Je to podvědomá snaha nevybočit z řady a podrobit se většinovému názoru. Jako příklad si můžeme vzít Čínu, kde byl donedávna většinový názor, že psi a kočky jsou k jídlu a nikoho tím pádem nepohoršovalo, že se konzumují.

Roste maso v supermarketech?

Tato otázka je na první pohled jednoduchá a odpověď na ni je jasná. Bohužel v praxi to vypadá úplně jinak. Asi málokdo z dnešní generace lidí viděl provoz na jatkách, natož je schopen zabít zvíře vlastníma rukama. Jediný kontakt většiny dnešních lidí s hospodářskými zvířaty probíhá formou nákupu sterilních balíku masa v supermarketu. Toto odosobnění hospodářských zvířat na úroveň salámu a dalších masných výrobků se však podepsalo i na „modernímu“ vztahu ke zvířatům.

V minulosti měli lidé ke zvířatům respekt a pečovali o ně, neboť jim dávaly obživu. Nejen farmáři, ale i většina tehdejších obyvatel věděla co chov a zpracování masa obnáší a nerozlišovali zvířata  na chovná a domácí mazlíčky. Až do první poloviny 20. století měli dnešní „domácí mazlíčci“ také své místo ať už jako lovci, hlídači, nebo likvidátoři škůdců, ale při válkách, hubených letech, nebo prostě jen nedostatku masa dokázali lidé využít nejen psy, ale i kočky jako zdroje potravy pro své přežití a zpestření jídelníčku. Toto je dnes dnes téměř nemožné, neboť vztah k těmto domácím mazlíčkům se změnil a dnes se k nim lidé mnohdy chovají, jako ke členům rodiny.

Z předchozích řádků možná již možná cítíte, že je něco špatně. Na jednu stranu jsme humanisté, kteří by zvíře, zvláště svého miláčka v životě nezabili a na druhou stranu se necháváme zásobovat masem z jatek a rozhodujeme, která zvířata jíst a která ne. Nemyslíte, že je na čase se nad tím trošku zamyslet a uvědomit si, že maso opravdu neroste v supermarketech?

Stránky, které nás inspirovali:

http://www.dogheaven.cz/- První psí restaurace v Čr.

Prodej vakuovaných selat v Makru- Když je maso naporcované je to v pořádku, pokud ale zvíře vypadá jako by jej právě usmrtili, už to pobuřuje

morce na taliri je v Andach nejvetsi pocta